1981 

Rozloučení s Karmapou

V červenci 1981 zahájil Karmapa rekonstrukci chrámů a meditačních center. Nechal vytisknout a rozdat tisíce textů dharmy, mezi jinými i 500 kopií dergeského vydání Kandžuru. I během posledních měsíců svého života pilně pracoval na šíření dharmy.  

Zemřel 5. listopadu 1981 ve 20:30 místního času v nemocnici v Zionu poblíž Chicaga v USA. Jeho smrt byla posledním učením o pomíjivosti všeho přítomného, vskutku pro všechny z nás.  

Když se blížila jeho smrt, stáhl na sebe půl tuctu smrtelných nemocí. Pomocí svých jogínských schopností odstranil hodně z jejich škodlivosti, alespoň pro lidi nacházející se v jeho energetickém poli. Také dovolil lékařům, aby na něm zkoušeli své léky. Některá z jejich zjištění byla úžasná: ani nejvyšší dávky sedativ na něj neměly absolutně žádný účinek. Vždy se zajímal, jak se mají druzí, a nikdy nehovořil o sobě.  

Večer 5. listopadu, v den Vysvoboditelky, vykonali lékaři obvyklou návštěvu jeho pokoje. Když uviděli, že všechny jeho přístroje se evidentně vypnuly, napadla všechny stejná věc: „On to na nás hraje.“ Právě v tom okamžiku se přístroje opět rozběhly, fungovaly ještě pět minut a poté se zastavily nadobro. Příští ráno, když chtěl personál odnést jeho tělo z postele, držitelé linie se dotázali, zda jsou přítomné všechny známky smrti. Nebyly. Karmapovo tělo bylo stále teplé a měkké a zejména oblast jeho srdečního centra byla tak teplá, že to bylo cítit i z určité vzdálenosti. V takovém stavu zůstal.  

9. listopadu přistála helikoptéra na vojenském letišti ve velkém sikkimském údolí na druhé straně Rumteku. Z letiště vyjela kolona aut a asi o hodinu později dorazil Karmapa v nákladním voze Mercedes do Rumteku. Všichni čtyři držitelé linie seděli na jeho úzkém sedadle vedle řidiče.  

Karmapovo tělo bylo uloženo do soustředné konstrukce – mandaly – v hale v prvním patře kláštera Rumtek. Kremace se konala až za měsíc a půl. Místo aby se Karmapovo tělo za čtyřicet pět dní rozpadlo, scvrklo se a Karmapa nyní seděl ve šedesát centimetrů vysoké schránce, která měla okno, aby bylo vidět dovnitř. Jeho tvář, poněkud scvrklá a tmavě šedé barvy, byla zahalena tenkým závojem. Zbytek těla dříve silného muže měl velikost malého dítěte. Poté, co byly přečteny „Diamantové písně mistrů Kagjü“ a vykonána meditace na 8. Karmapu, byla schránka vynesena ven a vložena do nedávno postavené hliněné stúpy na střešní terase kláštera. Poté byl přivolán mnich, který nikdy nepřišel do kontaktu s tímto Karmapou, aby zapálil hromadu santálového dřeva pod stúpou.  

Uprostřed obřadu najednou obklopila slunce obrovská duha, ačkoli bylo jasné a suché počasí. Na straně směřující k Tibetu se ze stúpy vykutálelo srdce šestnáctého Karmapy. Této události se zúčastnily stovky rinpočheů a žáků z celého světa.

„Ať se všichni duchovní vůdci těší z dlouhého života a prosperity. Ať se náboženský řád množí a ať plní své povinnosti. Ať požehnání dharmy vysvobodí všechny zesnulé duše. Ať jsou všechny choroby, bída, války a zlé vlivy v tomto světě vyrvány i s kořeny a natrvalo zničeny. Ať jsou všechny věci slibné. Ať se náležitě vyplní všechny snahy. Ať je rozehnána temnota této Kálíjugy, Černého věku!“