Historický kontext
Historický Buddha Šákjamuni předal mnoho různých druhů učení, která odpovídají různým schopnostem bytostí. Všechna tato učení můžeme rozdělit do dvou kategorií: sútrajána a tantrajána. Ačkoli Buddha předal pouze ústní učení, jeho první žáci zaznamenali jeho pokyny písemně, a ty tak mohly být předávány ve své původní formě dále. Buddhističtí mistři také sepsali mnohá pojednání jako výklady k učením Buddhy. Důraz byl kladen na autentické a přesné předání učení, neboť to má hlavní význam. V průběhu staletí, jak se postupne z žáků stávali učitelé, vznikly různé linie přenosu, každá se svou vlastní charakteristikou.
Buddhismus v Tibetu zahrnuje všechna učení, která vznikla v Indii. Díky úsilí tibetských překladatelů a indických mistrů byl celý soubor buddhistických učení přeložen do tibetštiny. S těmito základy buddhismus v Tibetu vzkvétal až do poloviny 20. století.
V 8. století pozval tibetský král Thisong Decän do Tibetu dva buddhistické mistry, Gurua Rinpočheho a Šantarakšítu. Ve stejné době nechal král přeložit do tibetštiny důležité buddhistické texty. Tato raná aktivita učení a překládání dala vzniknout tradici Ňingma, "Staré tradici". Učení tradice Ňingma jsou založena na textech tohoto raného období překládání.
V průběhu 11. století bylo druhé období překládání, které zahrnovalo revizi dřívější terminologie i nové překlady. Tradice, jejichž přenosy jsou založeny na tomto období, se označují jako tradice sarma, "Nové tradice". Nejznámější z nich jsou Kagjü, Sakja a Gelug.
Tradici Kagjü uvedl do Tibetu překladatel Marpa (1012-1097), který zdůrazňoval čtyři zvláštní přenosy, jejichž původ sahá k indickému siddhovi Tilopovi a dalším indickým mistrům linie mahámudry.
Tradici Sakja založil Khön Könčhog Gjalpo (1034-1102), který soustředil své předání na učení indického mahásiddhy Virupy.
Tradici Gelug (neboli Ganden) založil Cchongkhapa (1357-1419), který kladl důraz na učení školy Kadampa založené v Tibetu indickým mistrem Atíšou (982 - 1054).
