Náropa (1016-1100)
Náropovo hledání Tilopy: první část životního příběhu
Náropův čas s Tilopou: druhá část životního příběhu
Životní příběh Náropy (v anglickém jazyce)
Učení Náropy (v anglickém jazyce)
Foto galerie Náropy
Náropa se narodil do královské rodiny v Bengálsku, v mužském roce Ohně a Draka (1016). V době jeho narození se objevilo mnoho neobvyklých a příznivých znamení. Dítě dostalo jméno Samantabhadra a bylo pečlivě vychováváno se záměrem, že se za čas, po smrti svého otce, stane králem. Avšak jeho zájmy směřovaly k buddhistickému učení (skt. dharma). V osmi letech se dožadoval, aby se směl vydat do Kašmíru pro vyšší vzdělání a po mnoha hádkách získal svolení tuto cestu podniknout. Dorazil tam ve věku jedenácti let a začal studovat umění, přírodní vědy, gramatiku, rétoriku a logiku u těch nejlepších učitelů.
Mladý student zůstal v Kašmíru tři roky a poté se vrátil ke svým rodičům. Byl přinucen oženit se s bráhmanskou dívkou Vimaladipi a žil s ní osm let, během kterých se stala jeho žákyní. Potom trval na tom, aby manželství bylo rozvedeno a on tak mohl pokračovat ve svých studiích v Kašmíru. Tam byl ustanoven novicem a na tři roky se zabral do studií. Stal se proslulým díky svým pozoruhodným vědomostem a učenosti.
Když bylo Náropovi dvacet osm let, vrátil se z Kašmíru a odešel žít do Pullahari. Nastoupil na blízkou univerzitu Nálanda, které předsedali čtyři velcí buddhističtí mistři. Po smrti jednoho z nich byl na uvolněné místo zvolen on. Tak se stal opatem Nálandy a přijal jméno Abhajakírti. Jeho sláva se rozšířila široko daleko a nasměroval mnoho lidí na cestu buddhismu. Na Nálandě učil osm let.
Jednoho dne, zatímco studoval ze svých knih, se před ním objevila stará žena, která měla 37 znaků ošklivosti. Jako vtělení Vadžradákiní (tib. Dordže Phagmo) mu odhalila zbytečnost knižní moudrosti a vysvětlila, že její „bratr“ (Tilopa) by mu mohl předat skutečné vědění. Náropa opustil svou vysokou pozici na univerzitě, vzdal se svých knih a vydal se hledat svého předurčeného učitele.
Putoval na východ vybaven jen svým šatem, hůlkou a žebrací miskou a při pátrání po svém učiteli se setkal s mnoha podivnými zjeveními. Když už si chtěl ze zoufalství vzít život, náhle se setkal s Tilopou, „tmavým mužem v bavlněných kalhotách, se svázanými vlasy a vykulenýma krvavýma očima“.
Tilopa odkryl Náropovi učení linie přímého odkazu a poté ho podrobil dvanácti těžkým zkouškám, z nichž každá nakonec vedla k předání důležitých tajných učení. Ačkoli Náropa značně trpěl, vytrval a přijal všechny vyšší iniciace. Několik let navštěvoval pohřebiště ve východní Indii a všemi byl považován za blázna. Po získání úplného odkazu svého učitele Náropa odcestoval do odlehlé oblasti, kde se plně oddal meditaci.
Uplynul nějaký čas a Tilopa pověřil své další žáky, aby Náropu přivedli se vzkazem, že je tu jistá práce, kterou má vykonat. Náropa se vrátil do Pullahari, kde ve svém snu spatřil příchod tibetského poutníka Marpy do Indie. Ten se k němu brzy dostal, stal se jeho žákem, byl uveden do vyšších tanter a dovedl k dokonalosti učení Velké pečeti. Při dvou dalších příležitostech putoval Marpa z Tibetu, aby se setkal s Náropou, a umožnil tak, aby byl ústní odkaz uchován do budoucnosti.
Náropa strávil své poslední roky v odloučení, jen občas, když bylo potřeba, se zjevoval svým nejbližším žákům. Do snových světů odešel v mužském roce Železa a Draka (1100) ve věku 84 let.