Čtrnáctý
Šamarpa Mipham Čhökji Lodö 1952 - Přesně jak předpověděl
pátý Šamarpa, manifestoval se čtrnáctý Šamarpa jako synovec
šestnáctého Karmapy Rangdžunga Rigpä Dordžeho. Dlouho předtím,
než se Šamarpa narodil, objevila se v klášterních společenstvích
předtucha, že v rodině Karmapy nastane brzy slibné zrození.
Karmapa poslal své švagrové pro nenarozené dítě černé
pilulky a speciální ochrannou šňůrku v době, kdy ještě
nikdo jiný netušil, že je nastávající matkou.
V šesti letech uviděl malý rinpočhe v dálce, jak se ke klášteru
Cchurphu blíží nějací lamové z Jangpačhenu. "Ti jsou z
mého kláštera," zvolal radostně. To bylo pozoruhodné,
protože Šamarpa ve svých předchozích inkarnacích na klášter
Dečhen Jangpačhen dohlížel. To přimělo lamy, aby požádali
o formální uznání svého rinpočheho, avšak Karmapa si
nemyslel, že by to z politických důvodů bylo příliš prozíravé.
Většina z velkých tibetských lamů vykonala na pozvání
indické společnosti Mahábódhi pouť do Indie a Karmapa po svém
návratu navštívil se Šamarpou klášter Dečhen Jangpačhen. V
jeho hlavním chrámu byly sochy všech předchozích inkarnací
Šamarpy. Chlapec k nim přistoupil a jednu po druhé je bez jakékoli
nápovědy identifikoval. Zkoušel si jejich koruny a řekl:
"To jsou moje čepice." V té době mu byly pouhé čtyři
roky.
Za další čtyři roky se politická situace v Tibetu ještě více
zhoršila. Šestnáctý Gjalwa Karmapa i osmiletý Šamarpa
opustili Tibet, aby se usadili v severoindickém státu Sikkim.
Karmapa usiloval o oficiální uznání Künziga Šamarpy u čtrnáctého
Dalajlamy Tändzina Gjamccha. Dalajlama učinil oficiální prohlášení,
kterým tento požadavek uznal, a intronizace se konala v roce
1964 v klášteře Rumtek v Sikkimu. Šamarpa zůstal z důvodů
intenzivního studia v klášteře. Od Karmapy přijal všechna učení
linie Kagjü a pod vedením Thrangu rinpočheho studoval tradiční
umění a vědy, sútry a tantry. Obdržel také nauky od Kalu
rinpočheho. Pro Tibeťany to byly velmi těžké roky a vysoké
inkarnace neměly žádná zvláštní privilegia, která by jim
byla za jiných okolností udělována. Zvláštní schopnosti
pravého učitele mahájány navzdory drsným podmínkám pod
pozorným dohledem jeho gurua plně uzrály. V roce 1979 završil
Šamar rinpočhe svá studia a odjel do Nepálu jako hlavní představitel
linie Kagjü pro himálajský lid. V roce 1981 šestnáctý Gjalwa
Karmapa Rangdžung Rigpä Dordže zemřel.
Čtrnáctý Dalajlama Tändzin Gjamccho svolal v roce 1988 do
indického Váranasí schůzku nejvyšších tibetských lamů.
Jejím účelem bylo zajistit lepší budoucnost pro tibetský
lid. Lamové určovali osud této země a drželi hlavní zodpovědnost
za světské i duchovní záležitosti v celé bouřlivé politické
historii Tibetu. Tato společenská struktura v minulých staletích
této zemi dobře sloužila, ale po čínské invazi byla již dále
neudržitelná. Nedemokratická politická struktura ponechala národní
bezpečnost Tibetu v rukou duchovní hierarchie. V době, kdy tuto
zemi zachvátila v roce 1959 krize, zůstal Tibet díky tomuto
zastaralému politickému aparátu politicky izolovaný, jen s pár
přáteli v mezinárodních diplomatických fórech. Šamarpa označil
propojení politiky s náboženstvím v Tibetu za nejvážnější
slabost ve struktuře tibetské vlády. Věděl, že řešení
tohoto problému spočívá na náboženských vůdcích, kteří
se omezují jen na duchovní záležitosti, čímž ponechávají
fungování státu v rukou politicky naladěných laiků. Šamarpa
před shromážděním ve Váranasí odvážně vyjádřil tento názor
a stál při Dalajlamovi, poté co předložil čínské vládě
svůj kontroverzní "Pětibodový návrh."
Čtrnáctý Šamarpa založil v indickém Novém Dillí Karmapův
mezinárodní buddhistický institut (KIBI), čímž dostál svým
mnišským povinnostem. V únoru 1990 se indický prezident pan
Venkataraman zúčastnil jeho inaugurace. V souladu s přáním
Jeho Svatosti šestnáctého Gjalwy Karmapy dnes KIBI funguje jako
institut vyššího vzdělávání v buddhistické tradici. Jeho
účelem je starat se o to, aby mezi lidmi bylo více moudrosti a
soucitu. Šamarpa předvídá obrodu základní nauky mahámudry.
Znovu se studují počátky nauky Kagjü a je zkoumáno a revidováno
mnoho důležitých pojednání mahásiddhů, včetně hlavního díla
sedmého Karmapy "Poklady mahámudry." V současnosti je
ve fázi plánování Centrum nauky mahámudry, které bude
nakonec klást zvláštní důraz na učení linie Karma Kagjü,
aby bylo zajištěno jeho zachování pro budoucnost.
