17. Gjalwa Karmapa Thinlä Thaje Dordže se narodil roku 1983 (v roce Prasete). Je prvorozeným synem 3. Miphama rinpočheho ze školy Ňingmapa tibetského buddhismu.

Otec 17. Karmapy je třetí reinkarnací 1. Miphama rinpočheho, hlavního představitele 13 klášterů školy Ňingmapa v Khamu v Tibetu a potomkem mnoha generací lékařů a vzdělaných lékařských učenců. Jeho matka, Dečhen Wangmo, pochází z urozeného rodu krále Gesara z Lingu. 3. Mipham rinpočhe unikl v mládí osudu, jenž potkal mnohé Tibeťany, kteří nemohli po ovládnutí Tibetu komunistickou Čínou praktikovat své náboženství. Jeho otec nalezl úkryt v horách, kde mohli již od jeho útlého dětství nepřetržitě praktikovat dharmu. V roce 1982, po všeobecném uvolnění vládních omezení náboženské praxe se Mipham rinpočhe odebral do Lhasy, aby se tam podílel na obnově buddhistických praktik a institucí. Díky jeho dobrému spojení s Pančhenlamou byly jeho aktivity obzvlášť úspěšné.

Počátkem 80. let předpověděl Miphamovi rinpočhemu jeho jidam (osobní božstvo ve vadžrajánovém buddhismu), že jestli se ožení, bude mít několik synů, ze kterých budou velcí bódhisattvové. Příští den k němu dorazila skupinka poutníků z Khamu, mezi nimiž byla Dečhen Wangmo. On si uvědomil, že je to skromná a jemná žena a realizovaná praktikující Čakrasamwary. Když jí nabídl manželství, ihned souhlasila.

Po svatbě se Mipham rinpočhe a Dečhen Wangmo usadili v příbytku pronajatém od jedné staré ženy ve lhaské čtvrti Bakchor, na stejné ulici, která ze tří čtvrtin obtáčí známý chrám Džókhang. V roce 1983 se jim narodil syn. Když mu byly dva a půl roku, začal lidem říkat, že je Karmapa. Jejich domácí byla náhodou vzdálenou příbuznou zesnulého 16. Karmapy, se kterým se setkala, než uprchl v roce 1959 z Tibetu. Jedou jí řekl, „Než zemřeš, ještě se se mnou setkáš.“ Díky výjimečnému chování chlapce byla přesvědčená, že je to samotný Karmapa. Z hluboké oddanosti nabídla jeho rodině podnájem zdarma. Avšak Mipham rinpočhe o svém synovi mlčel a tajně věřil, že se ukáže, že je reinkarnací velkého mistra školy Ňingma, Katoga Situ rinpočheho.

Jednoho dne počátkem roku 1985, když Ngorpa Lagen, starý skromný lama tradice Sakja, obcházel po okružní ulici chrám Džókhang, všiml si, jak z okna soukromého domu vykukuje chlapcova zářivě bílá tvář. Veden zvědavostí přistoupil k oknu a chlapeček mu řekl, „Nevíš, že jsem Karmapa?“ Aniž by Ngorpa Lagen uvažoval o závažnosti těchto slov, odpověděl, „Jestli jsi Karmapa, tak mi dej požehnání.“ Chlapec vysunul ruku a dotkl se lamy. Podle svých slov cítil lama něco podobného pomeditačnímu zážitku hlubokého klidu a rozpínavosti, jež překonává všechny formy hrubých emocí.

Pár dnů po tomto požehnání se sakjaský lama spolu se skupinou poutníků, kteří přijeli z jeho vlasti, odebral k Miphamovi rinpočhemu ve věci předpovědi, kam by měla směřovat jejich další pouť. Všiml si, jak si malý chlapec, jenž mu dal dříve požehnání, hraje v koutě. Mipham rinpočhe se zeptal skupinky návštěvníků, do kolika rodin patří. Když odpověděli, „Sedm,“ vyběhl hošík z kouta a zvolal: „Osm!“ Všichni byli nuceni počítat znovu. Lama vzpomínal, že když si uvědomili, že chlapec má pravdu, postavily se mu vlasy na hlavě a prožíval takový šok a vzrušení, že jen obtížně mohl svou reakci zcela skrýt.

Později na své pouti přišel Ngorpa Lagen koncem roku 1985 do Káthmandú v Nepálu, aby se tam zúčastnil každoročních velkých modliteb a společných recitací manter, jež vedl lama Šerab rinpočhe, žák zesnulého Karmapy. Oba se brzy seznámili a Ngorpa Lagen začal lamovi Šerabovi rinpočhemu vyprávět o svém setkání s malým chlapcem v Bakchoru. Poté lama Šerab rinpočhe odcestoval i se svým pomocníkem Čhöpalem Zangpem do kláštera Cchurphu a po cestě navštívili ve Lhase Miphama rinpočheho. Když tam dorazili, nebyl hoch u svého otce. Nicméně, lama Šerab rinpočhe požádal, zda by jej nemohli vidět. Když ho přivedli, posadil se tiše vedle svého otce, ale čas od času pokukoval po očku po hostech a očividně pobaveně se usmíval. Když se lama Šerab rinpočhe zeptal na ženu Miphama rinpočheho, dověděl se, že provádí retreat Čakrasamwary. Lama Šerab rinpočhe uvedl, že se během rozhovoru začal třást a nemohlo to přestat. Jakmile odešli, jeho pomocník mu ihned sdělil, že se mu během hovoru stalo něco velmi podivného, a bylo to přesně to samé, co cítil i lama Šerab rinpočhe.

Výše uvedenou historku jsem poprvé zaslechl v roce 1987 od lamy Šeraba rinpočheho. Okolnosti tohoto příběhu se shodovaly s okolnostmi dřívějšího vyprávění, které se ke mně doneslo ze Lhasy. V říjnu 1986 mě Čhöbgjä Thri rinpočhe vyburcoval zprávou o synovi Miphama rinpočheho a ukázal mi i fotografii onoho chlapce.

V období od konce roku 1981 do roku 1984 jsme já, Tai Situ rinpočhe, Kongthul rinpočhe a Gjalcchab rinpočhe – výbor regentů ustavený zesnulým generálním sekretářem minulého Karmapy Damčho Jongduem za účelem vyhledání reinkarnovaného Karmapy – uspořádali několik schůzek pro koordinaci našeho úsilí v uznání Karmapovy reinkarnace. Ačkoli Damčho Jongdu neměl potřebnou autoritu, aby mohl takovou skupinu regentů ustavit, ze slušnosti jsem se zpočátku podřídil. Brzy jsem však měl pocit, že jsou tato setkání čím dál více politicky zaměřená. Ostatní tři členové výboru nikdy nedodrželi to, co přislíbili. Místo toho byly bez uvědomění celého výboru prováděny jiné činy. Nezbyla mi jiná možnost než jednat na vlastní pěst a v tichosti, z pozice Šamarpy, zatímco uvnitř výboru jsem se ze všech sil snažil získat rinpočhee pro svůj názor. Konec konců, na základě prastaré praxe to byli právě Šamarpové, kdo měli zmocnění rozpoznávat a uznávat reinkarnované Karmapy.

V roce 1988 jsem podnikl vlastní nezávislá pátrání, abych určil pravost syna Miphama rinpočheho coby Karmapy. Nejprve jsem požádal Cečhu rinpočheho, který navštívil Tibet jako součást delegace nepálské vlády, aby během své návštěvy získal o mladíkovi více informací. Dále jsem vyslal lamu do Lhasy, aby prověřil chlapce více zblízka. Ihned po jejich prvním setkání chlapec řekl lamovi, že byl vyslán, aby ho prověřil. Výsledky všech těchto zpráv a bádání mě v červenci roku 1988 pobídly, abych se odebral na dlouhé odosobnění. Poté jsem oznámil, že tento chlapec je skutečně reinkarnovaný 17. Karmapa.

Navzdory mému osobnímu přesvědčení o totožnosti Karmapy stále ještě nenadešel čas k provedení formálního prohlášení. Avšak počátkem roku 1991 na inauguraci kláštera Karma Kagjü postaveného Šangpou rinpočhem v Phokhaře, kterou navštívil Dhazang rinpočhe, Šačhu rinpočhe a stovky lamů plus více než čtyři stovky Tibeťanů, jsem oznámil: 1) Zemí příští Karmapovy reinkarnace je pravděpodobně Tibet; 2) Prosby k 16. Karmapovi za jeho včasné znovuzrození by měly být změněny na prosby k 17. Karmapovi za jeho dlouhý život; 3) Jméno 17. Karmapy, jež jsem určil, je Thaje Dordže. Zřejmý závěr, který z tohoto oznámení vyplývá, je, že já jsem vlastně potvrdil reinkarnaci 17. Karmapy.

2. Karmapa Karma Pakši ve svém esoterickém díle (sangwä namthar), nazvaném Dugpa Ccharčöd, předpověděl znovuzrození 21 Karmapů a dal nebo předpověděl jméno každého jednoho znovuzrození. Jméno 18. Karmapy je Thaje Dordže. Avšak 5. Karmapa také předpověděl, „Moje linie v době 16. nebo 17. Karmapy zeslábne.“ Navenek se zdá, že předpověď Karma Pakšiho není v souladu s mým uznáním a pojmenováním 17. Karmapy jako Thaje Dordže. Avšak zdánlivou neshodu lze snadno vysvětlit. Jak je dobře známo, reinkarnace 14. Karmapy žila jen tři roky a nebyla nikdy intronizována; dle oficiálního protokolu se tedy patnácté znovuzrození nepočítá jako 15. Karmapa. Na základě toho se tedy z šestnáctého Karmapy stává 15. Karmapa na trůnu a tak dále. Jinými slovy, předpovědi Karma Pakšiho a 5. Karmapy nejsou dvojsmyslné, ale vlastně správné. Předpověď 5. Karmapy o oslabení linie v době 16. nebo 17. Karmapy se fakticky týká rozporu mezi počtem znovuzrození a počtem intronizací způsobeným předčasným úmrtím patnácté reinkarnace. Přidělení jména Thaje Dordže 18. Karmapovi předpovězené Karma Pakšim je v podstatě správné, protože intronizovaný 17. Karmapa je podle znovuzrození osmnáctý v pořadí.

(Mimochodem, moje oznámení v Phokhaře v roce 1991 odporuje a opravdu zcela vyvrací obvinění Tai Situ rinpočheho namířené proti mně vznesené krátce poté v roce 1992, které tvrdí, že jsem se snažil zinscenovat Karmapovu reinkarnaci v bhútánské královské rodině. Mohu jen uzavřít, že jeho nepodložené tvrzení není ničím více než vypočítavou, zoufalou taktikou za účelem maření mého uznání pravého Karmapy.)

Mé ohlášení v Phokhaře způsobilo bezpochyby velké vzrušení, ale také vyvolalo mnoho poznámek. Podnítilo také lamu Šeraba rinpočheho, aby mě okamžitě navštívil v Káthmandú a ukázal mi báseň napsanou na kousku papíru. Velmi uznávaný světec jménem Lobpön Kunzang rinpočhe, který zemřel již před rokem 1991, předal tento papírek lamovi Šerabovi rinpočhemu v roce 1983 s naprostou důvěrou při jedné z jeho návštěv na retreatu Lobpöna Kunzanga rinpočheho v horách Rinag v Sikkimu. Přesný literární původ této básně je stále předmětem bádání. Podle Šeraba Gjalcchäna rinpočheho, duchovního vůdce kmenového společenství z nepálského Manangu, Lobpön Kunzang rinpočhe uvedl, že existují dva možné prameny. Jeden je starý text nazývaný The Treasures of Yogi Zilon Lingpa, „Poklady jogína Zilona Lingpy“ (Zilon Lingpa patřil k buddhistické škole Ňingma). Druhý možný pramen této básně je zesnulý Düdžom rinpočhe při provádění zvláštní púdži Guru Padmasambhavy koncem 60. let v Kalimpongu.

Dříve, než mohlo být provedeno oficiální vyhlášení uznání 17. Karmapy Thaje Dordžeho, Tai Situ rinpočhe a jeho strana se mě pokusili zdiskreditovat a podkopat důvěryhodnost mého rozpoznání 17. Karmapy. On podnikl mnoho nezákonných a duchovně zkorumpovaných kroků, které jsou, pokud jde o naši tradici Karma Kagjü, zcela nečestné, ba přímo vlastizrádné. Spolu se svými stoupenci zašel až tak daleko, že v srpnu 1993 násilím vpadl do kláštera Rumtek v Sikkimu a s pomocí davu násilně vystěhoval mnichy zesnulého Karmapy z kláštera.

Ihned poté, co se Karmapovi Thaje Dordžemu a jeho rodině podařilo v březnu 1994 uprchnout z Tibetu do Nepálu, dorazil mladý Karmapa do Nového Dillí, kde jsem jej během uvítacího ceremoniálu uznal jako 17. Karmapu. V listopadu 1996 se stal mnichem, když přijal sliby od Buddhy při velkém obřadu v chrámu Buddha Gaya. Pak dostal jméno Thinlä (což znamená aktivita Buddhy) Thaje (neomezený) Dordže (neměnný).

Jak by mělo být z této zprávy zřejmé, moje rozpoznání a uznání 17. Karmapy Thinlä Thaje Dordžeho postupovalo podle několik staletí staré tradice Karma Kagjü. Celý proces byl naprosto duchovní a nezkorumpovaný politickou motivací. To však, bohužel, nelze říci o Tai Situ rinpočhem a jeho stoupencích. V samostatném dokumentu vyložím jeho nezákonné činy a vyvrátím jeho obvinění.

[Sepsáno v září 1999]