Během posledních dvou týdnů jsem navštívil několik center Bodhi Path ve Spojených státech a mnozí členové mě žádali, abych podal vysvětlení ke strašným teroristickým činům, ke kterým došlo 11. září, a doporučil správné jednání z buddhistické perspektivy. Předkládám tedy následující myšlenky pro vedení mých žáků.

Teroristé, kteří zapříčinili tuto nesmyslnou tragédii, jsou postiženi nevědomostí a v důsledku toho mohli být oklamáni slepou vírou v systému víry, který překrucuje pravého ducha islámu. Oni nemají moudrost a správný smysl pro soudnost, aby dokázali určit, co je správné a co ne. Díky jejich nevědomosti a slepé víře je lidé se zlými úmysly zmanipulovali a zneužili. Proto stejně, jako vyjadřujeme soucit k obětem, bychom také měli mít soucit s teroristy kvůli jejich nevědomosti.

Když vlády a jednotlivci plánují budoucí jednání, je rozhodujícím činitelem pro to, co je vhodné a morálně správné, jejich motivace nebo cíl. Usilování o pomstu není samozřejmě z buddhistického pohledu přijatelné. Avšak jestliže vláda nebo jednotlivec musí vykonat něco, co má škodlivé následky, a je to provedeno z důvodu zabránění zlu a prospěchu většiny, je to přijatelné.

V souladu s Buddhovými učeními o etice se domnívám, že jsou čtyři různé kombinace cíle-záměru a činu. Od těch nejhorších po nejsoucitnější jsou to:

1)      Špatný nebo zlý cíl / negativní nebo škodlivý čin

2)      Špatný cíl / vlídný nebo pozitivní čin

3)      Dobrý, realistický cíl / ničivý nebo škodlivý čin

4)      Dobrý nebo čistý cíl / benevolentní čin

Chtějí-li vlády světa a jejich vůdcové čelit terorismu, musí sledovat tento cíl pouze se záměrem prospěchu všem, včetně samotných nevědomých teroristů. Nejsou-li čistě benevolentní činy pro dosažení tohoto cíle účinné, pak není jiná volba než zapojit se do úzce směrovaných činů, které povedou k vykořenění zla teroristů a zároveň způsobí co nejmenší škodu nevinným. Toho můžeme dosáhnout použitím naší moudrosti a soucitu, které objevíme díky logické analýze, jež je součástí lidské moudrosti. Je důležité, abychom neprováděli rozhodnutí na základě našich zastřených emocí.

Na osobní úrovni bychom se neměli utápět ve smutku nebo strachu z této tragédie. Místo toho bychom ji měli využít jako inspiraci k rozvoji našeho vlastního soucitu. Měli bychom provádět silná přání za oběti, ale také rozšířit naše přání na všechny bytosti, které trpí kdekoli na světě. Tato tragédie by nás měla inspirovat, abychom dosáhli nesmírného soucitu ke všem bytostem.

 24. září 2001