Životopis 16. Karmapy Rangdžuna Rigpe Dordžeho

Thaye Dorje
His Holiness the 17th Gyalwa Karmapa

Život Jeho Svatosti 16. Karmapy

Všichni Karmapové manifestují pozoruhodné vlastnosti. Ukazují aspekty podstaty osvícení podle potřeb svých žáků a společnosti obecně. Život Jeho Svatosti 16. Karmapy, Rangdžunga Rigpe Dordžeho, ukázal skutečný význam „Karmapy“, což je „aktivita všech buddhů“. Pod jeho vedením linie Karma Kagjü nejenom přežila při útěku většiny vysokých buddhistických učitelů – ale také se rozvíjela. Linie Karma Kagjü se rozšířila po celém světě. Buddhistické kláštery, instituce a centra, které založil 16. Karmapa nebo jeho blízcí žáci jeho jménem, se rozrůstaly a nyní nabízejí buddhistické metody lidem v Indii, Asii a na Západě.

16. Karmapa byl plně osvícenou bytostí, králem jogínů, projevoval naprostou intuitivní moudrost a soucit a vyzařoval radost. Zatímco jiní učitelé využívali sny, věštění nebo jiné metody, 16. Karmapa prostě věděl. Potom užaslým žákům řekl, kde by mohli najít inkarnaci zesnulého učitele. Jeho soucitná aktivita pro ostatní byla mimo slova a koncepty. Pokud jde o radost osvícení, když se 16. Karmapa smál, prý ho bylo slyšet ve vedlejším údolí!

Když 16. Karmapa umíral na rakovinu v nemocnici v Chicagu, ošetřující nebuddhistický personál (nemluvil tibetsky) mu sděloval své problémy a díky pouhé jeho přítomnosti se cítil hluboce změněn.

Učitele králů, 16. Karmapy si vážili mistři všech linií a žádali ho o pomoc a radu. Velkým úspěchem bylo obnovení linie Šamarpů. Druhou nejstarší linii reinkarnací v tibetském buddhismu po Karmapech, reinkarnaci Šamarpů zakázala tibetská vláda formálně uznávat. Zákaz trval 170 let a během té doby předchozí Karmapové tiše rozpoznávali následné Šamarpy, kteří se často rodili do Karmapovy vlastní rodiny, a vzdělávali je jako držitele linie. 16. Karmapa neformálně rozpoznal svého synovce, Miphama Čhökji Lodö, když mu byly 4 roky. Přál si, aby byl intronizován formálně.

Jeho Svatost 14. Dalajlama jako zástupce tibetské vlády odstranil právní překážky a schválil rozpoznání. Šamar rinpočhe byl intronizován v r. 1963 a byl stále s 16. Karmapou až do jeho smrti v r. 1981.

V březnu 1994, v souladu s tradicí, 14. Šamarpa, Mipham Čhökji Lodö, zase rozpoznal Thaje Dordžeho jako 17. Karmapu. Šamar rinpočhe zemřel v červnu 2014.

Život a odkaz 16. Karmapy žije dál v Thaje Dordžem, Jeho Svatosti 17. Gjalwovi Karmapovi.

Zde uvádíme pozoruhodný životní příběh J. S. 16. Karmapy. Můžete také použít odkazy, abyste se dostali k určitým obdobím jeho života.

 


Narození a mládí Pouť
V Číně a Indii
Útěk z Tibetu Rumtek Bhútán a Indie
Na Západě Amerika a Evropa Smrt Karmapy

Karmapovo narození a mládí

Rangdžung Rigpe Dordže se narodil patnáctý den šestého měsíce mužského roku dřeva a myši (1924) v Denkhogu na břehu řeky Dičhu blízko Derge ve východním Tibetu. Jeho otec se jmenoval Cchewang Norbu a matka Kalzang Čhödün. Bylo slyšet, jak dítě ještě v matčině lůnu recituje mantru „mani“.

Dva velcí buddhističtí mistři předpověděli, že se brzy narodí bódhisattva, a radili Karmapovým rodičům, že by bylo příznivé, kdyby se narodil mimo palác. Jednoho dne, krátce před porodem, si matka všimla, že má břicho úplně ploché, jako by vůbec nebyla těhotná. Šla do tábora postaveného na kopci za palácem a další den ráno při východu slunce pocítila velkou tíhu a břicho jí zase začalo velmi rychle nabývat. Brzy poté se dítě narodilo. Všude kolem se objevily duhy. Když se chlapeček narodil, udělal několik kroků a řekl: „Matko, matko! Odcházím!“ Matka jej zabalila do přikrývky. Všechna voda v obětních miskách se změnila na mléko. Protože si rodiče uvědomovali význam tohoto zrození, oznámili, že se narodila holčička, aby dítě ochránili před nepřejícnými lidmi.

Mezitím Situpa a Džamgön Kongtul tulku otevřeli předpovědní dopis, který zanechal 15. Karmapa, a našli následující podrobné instrukce:

„Na východ od Cchurphu blízko řeky na místě, které před dávnou dobou patřilo Pawu Denmovi Julgjalu Tokgodovi a ministrovi Linga Gesara, na kopci Pal ozdobeném písmeny „A“ a „thub“ je dům postavený z hlíny, patří zbožné královské rodině. K narození dojde patnáctý den šestého měsíce roku myši.“

Situpa i Džamgön Kongtul tulku měli jasné vize paláce Athub a vyslali skupinu za novou inkarnací. Když tam dorazili, doslechli se o narození pozoruhodného dítěte za podmínek, které přesně odpovídaly předpovědi v dopise. Pátrání bylo u konce. Tak byl 16. Karmapa rozpoznán. Byl dítětem s neobyčejným vrozeným vhledem. Když se v té oblasti ztratili koně nebo krávy, vždy dokázal přesně popsat místo, kde se nacházejí.

Když bylo Karmapovi sedm let, Situ tulku a Džamgön Kongtul tulku navštívili palác a udělili mu první mnišské vysvěcení. Bylo provedeno slavnostní zmocnění na Rudou nejvyšší moudrost (tib. Dordže Phagmo, skt. Vadžraváráhí) a dvacátého sedmého dne prvního měsíce ženského roku železa a ovce (1931) byl ordinován jako mnich novic. Potom Khjence rinpočhe, Zimpön Legšed Gjalcchen a Dönňer Gjalcchen Zankgjong předali šestnáctému Gjalwovi Karmapovi jeho obřadní roucha a korunu.

První den druhého měsíce téhož roku jej odvezli do kláštera Palpung. O čtyři dny později se konala intronizační ceremonie ve velkém shromažďovacím sále, tisíce poutníků přišly, aby při této příznivé události vzdaly Gjalwovi Karmapovi poctu. Později se vydal do Cchurphu, cestou navštívil mnohé kláštery a poutní místa. Třináctého dne šestého měsíce, poprvé v tomto svém životě provedl ceremonii černé koruny. Na obloze byly duhy a padalo mnoho květů. Svědky této úžasné a slibné události byly tisíce lidí.

Jeho Svatost 16. Karmapa cestoval do Lhasy, aby se setkal s Jeho Svatostí třináctým Dalajlamou, který provedl ceremonii „stříhání vlasů“. Při jejich prvním setkání měl Karmapa svou „ne šu“ korunu, ale Dalajlama nad ní viděl další korunu a upozornil na to svého hlavního ministra. Když Karmapa dělal tradiční poklony, viděli, že si svou malou korunu sundal, ale potom se Dalajlama zeptal, proč si nesundal také tu druhou korunu, protože při takové příležitosti je zvykem mít holou hlavu. Všichni přítomní namítali, že na hlavě opravdu nic nemá. Potom si uvědomili, že Dalajlama musel vidět tajemnou korunu bódhisattvy viditelnou jen lidem s nejvyšším duchovním dosažením, a myslel si, že všichni ostatní ji vidí také.

Karmapa se vrátil do kláštera Cchurphu, kde se konala druhá intronizační ceremonie. Čtyři roky studoval a často svému učiteli vyprávěl o svých minulých inkarnacích. Třetí den dvanáctého měsíce ženského roku dřeva a vepře (1935) ve věku 12 let cestoval mladý Karmapa do Khamu, oblasti ve východním Tibetu.

Společnost dorazila k teplým pramenům Tardzi Čhucchen, zastavili se, aby si odpočinuli a vykoupali se v léčivých vodách. Bylo to uprostřed zimy, přesto se náhle začalo mezi kameny plazit plno hadů. Karmapa vběhl mezi ně a za chvíli jimi byl omotaný. Začal tančit a říkal: „Jsem král hadů!“ Všichni byli zděšeni a prosili jej, aby přestal, ale on se jenom smál. Zdálo se, že se nebojí. Za chvilku se hadi sami stočili a vrátili se do teplých pramenů.

Přijeli do Šakšu Kar, kde přišel Karmapu uvítat Dugčhen Paldžor rinpočhe. Začali spolu žertovat o svých neobyčejných schopnostech, Karmapa najednou vytáhl pobočníkův meč z pochvy a holýma rukama udělal na čepeli uzel. Paldžor rinpočhe byl naprosto vyveden z míry a už nechtěl soutěžit.

Paldžor rinpočhe zavedl skupinu do kláštera Riwa Barma, kde se konal obřad Guru Rinpočheho. Na konci obřadu házeli obětní koláčky (tib. torma) do všech směrů, aby zahnali všechny zlé síly. Z koláčků hozených směrem na východ šlehaly plameny. Právě v té době udělali na východní hranici čínští agresoři náhlou nevysvětlitelnou pauzu.

Karmapa přijel se svým doprovodem ke klášteru Dil Jak, tam zůstali ve stanech, některé byly spojené. Při jedné příležitosti jej viděli vysoko nad zemí, jak jezdí na jelenovi po provazech z jednoho stanu na druhý. Potom dorazili do Radza dzongu v horách, kde měli velký nedostatek pitné vody. Lama Samten Gjamccho vysvětlil Karmapovi, že nejbližší pramen je vzdálený tři míle, a požádal jej o požehnání a pomoc. Karmapa přikázal, aby donesli dřevěné necky a dali je blízko kláštera. Potom řekl, že se chce vykoupat, a tak lidé nanosili vodu. Po koupeli řekl pobočníkům, aby vodu vylili na zem. Ihned začalo pršet a z místa, kde stály necky, vyrazil nový pramen. Nedostatek vody v klášteře tak byl natrvalo vyřešen.

Karmapa dorazil do Karma Gönu, kláštera 1. Karmapy, a když vstoupil do velkého sálu, všechny vrchní části stúp s relikviemi se samy od sebe nadzvedly jakoby na pozdrav. Do Karma Gönu přijel Situpa a odvezl Karmapu do kláštera Palpung. Tam obdržel „Pokladnici“ učení školy Kagjü a ústně předávaný odkaz. Navštívili klášter Dzong Sar, kde opat Khjence Čhökji Lodö požádal o ceremonii černé koruny. Během této příznivé události Khjence rinpočhe viděl Karmapu jako Düsuma Khjenpu, 1. Karmapu, černá koruna se vznášela čtyřicet pět centimetrů nad jeho hlavou.

Čínský vládce generál Čankajšek zval Karmapu na návštěvu, ten ale pozvání nepřijal. Místo toho se vrátil do kláštera Palpung, kde přijal soubor zmocnění a iniciací na „Dubthoba Küntu“ a pod vedením Situpy a Khjence rinpočheho studoval Vinajasútru, Pradžňápáramitu, Abhidharmakóšu, Čakrasamvaratantru, Kálačakratantru a další nauky. Všechny je obdržel v kompletní formě.

Patnáctý den devátého měsíce mužského roku železa a draka (1940) cestoval do Cchurphu, cestou navštívil klášter Benčen. Na tom místě byla socha ochránce Šingkjonga na koni. Jakmile se Karmapa přiblížil, kůň začal k velkému údivu všech řehtat. Pokračovali dál do Dam Čhungu, kde mu hlavní božstvo darovalo velký neprovrtaný kámen zi s devíti oky, druh vzácného pruhovaného achátu. Společnost dorazila do Cchurphu jedenáctý den osmého měsíce ženského roku železa a hada (1941).

Několik dalších let se Karmapa věnoval studiu a meditacím. Klášter se v té době důkladně přestavoval.

Pouť do Bhútánu, Nepálu a Indie

V mužském roce dřeva a opice (1944) putoval do klášterů Thag a Samje, potom navštívil klášter Dowolung v jižním Tibetu, sídlo Marpy Překladatele, kde měl nádherné vize Marpy, Džecüna Milarepy a Gampopy. Dostal pozvání od bhútánského krále, Jeho Výsosti Džigme Wangčhuga, aby navštívil jeho zemi. V druhém měsíci toho roku se tam vydal, navštívil oblast Bumthangu na severu, kde jej král velmi vřele přivítal. Na jeho žádost vykonal ceremonii černé koruny, král při této příležitosti viděl Karmapu v mnoha různých neobyčejných podobách.

V Bumthangu v severním Bhútánu 16. Karmapa navštívil chrámy Čhampa a Kurdže, ve svatyni v Kurdže daroval soše Guru Padmasambhavy obřadní hedvábnou šálu. Hedvábná šála se vznesla vysoko do vzduchu a zachytila se na čele velké sochy. Z Bhútánu se Karmapa vrátil do kláštera Cchurphu.

Situ tulku přicestoval do Cchurphu z Khamu, setkal se tam s Karmapou jedenáctý den devátého měsíce ženského roku dřeva a ptáka (1945). Ve svých jedenadvaceti letech Karmapa přijal detailní poslední vysvěcení spolu s iniciacemi a vysvětlením vysokých nauk školy Kagjü. Dvacátý druhý den čtvrtého měsíce ženského roku ohně a vepře (1947) odjel do Teodu v západním Tibetu a Situ tulku se vrátil do svého kláštera v Khamu.

Karmapa navštívil několik klášterů školy Kagjü a vydal se na pouť do Nepálu. Tam jej s velkými poctami přijala královská rodina. Karmapa vykonal ceremonii černé koruny. Navštívil všechna hlavní poutní místa v Nepálu a tisícům lidí udělil požehnání. Na tuto cestu mu bhútánský král poslal čtyři vysoké vládní hodnostáře, aby byli jeho průvodci a tlumočníky.

Z Nepálu16. Karmapa cestoval do Indie přes Lumbiní, Buddhovo rodiště, dále do Sárnáthu a Bódhgaje, kde dělal poklony a usilovná přání. Také se konalo mnoho nádherných ceremonií. Pouť pokračovala do Adžanty, Ellory a Kušinagary, místa Buddhovy smrti.

Třicátý první den prvního měsíce mužského roku země a myši (1948) Karmapa cestoval do Rewalsaru na severozápadě, kde strávil několik dní a vykonal speciální rituál Guru Padmasambhavy. Tisíce lidí si přišly pro jeho požehnání a místní lidé si všimli, že z jedné kamenné zídky vylezlo mnoho bílých hadů a že na hladině jezera byly naprosto neobvyklé pohyby.

Společnost cestovala dál na sever přes Kunu a Purang k posvátné hoře Kailás. 16. Karmapa horu třikrát obešel, každá cesta mu trvala tři dny, také obešel posvátné jezero Mánasaróvar. Navštívil všechna poutní místa v oblasti. Potom cestoval napříč Tibetem, přes klášter Kagjüpů Mendong, a sedmnáctý den jedenáctého měsíce mužského roku země a myši (1948) dorazil do kláštera Cchurphu.

Cesta do Číny a Indie

16. Karmapa pozval Džamgöna Kongtula, aby mu přijel do Cchurphu předat další nauky. Obdržel od něj mnoho učení včetně Šesti nauk Náropy a zbývající ústně předávaný odkaz. V mužském roce železa a tygra (1950) postihla Cchurphu epidemie neštovic, proto Karmapa vykonal rituály Vadžrakiláji. Zanedlouho epidemie ustoupila a všichni nemocní se velmi rychle zotavili.

Dvacátého devátého dne čtvrtého měsíce mužského roku vody a draka (1952) navštívil Čhang v severním Tibetu a vykonal tam ceremonii černé koruny. Šel do kláštera Karčhung, a než vešel dovnitř, plivnul venku na zem. Nějaká starší žena s oddaností slinu sebrala a pečlivě ji schovala. Později se zjistilo, že se přeměnila na vzácné zářící relikvie, které se stále množily. Mnohé z nich dostali nemocní lidé, pomohly jim vyléčit se a mnohé z nich jeho následovníci stále ještě uchovávají. 16. Karmapa se vrátil do Cchurphu sedmnáctý den desátého měsíce téhož roku (1952).

Osmnáctý den čtvrtého měsíce mužského roku vody a hada (1953) Jeho Svatost Karmapa cestoval do Lhasy, kde měl audienci u Jeho Svatosti 14. Dalajlamy Tendzina Gjamccha a obdržel od něj zmocnění na Kolo času. Dvacátý pátý den osmého měsíce téhož roku se vrátil do Cchurphu, kde předal zmocnění, vysvětlení a iniciace na „Čhöling ter“ Čhongovi rinpočhemu z kláštera Mindolling, školy Ňingma. Také předvedl „Men-dub“, požehnání léčivých rostlin a hodně jich rozdal.

Sedmnáctý den šestého měsíce mužského roku dřeva a koně (1954) Jeho Svatost 16. Karmapa navštívil Čínu spolu s Jeho Svatostí Dalajlamou, Čhongem rinpočhem a dalšími vysokými lamy. Lamové se snažili s čínskou vládou vyjednávat, aby se vztahy mezi zeměmi zlepšily a zabránilo se válce, s omezeným úspěchem. Po pobytu v Pekingu a jiných částech Číny se Karmapa vrátil do Tibetu, cestou navštívil mnoho klášterů v provinciích Kham a Do, kde předával učení a uděloval požehnání. Při této příležitosti byl požádán, aby zastupoval Jeho Svatost Dalajlamu, který sám nemohl cestu podniknout (1955).

Dalajlama přijal pozvání 16. Karmapy, aby navštívil Cchurphu, Karmapa pro něj vykonal ceremonii černé koruny a Dalajlama mu na oplátku předal zmocnění na formu soucitného buddhy, Milující oči (tib. Čenrezig, skt. Avalókitéšvara). Tehdy propukly ve východním Tibetu boje mezi Khampy a Číňany. Číňané poslali Karmapovi žádost, aby navštívil oblast Čhamdo. Přicestoval tam a radil oběma stranám, aby ustoupily od všech dalších nepřátelských akcí.

V Čhamdu Karmapu navštívilo hodně lidí a on předával mnoho zmocnění a dával požehnání, aby se v té oblasti dosáhlo stability. Potom cestoval do Lhasy, kde objasnil situaci Dalajlamovi, a vrátil se do svého kláštera v Cchurphu.

16. Karmapa opět putoval do Indie. Odpočinul si v klášteře Dečhen Čhökhorling a v kagjüpovském klášteře Jathong blízko Sikkimu. Ze Sikkimu cestoval do Indie, navštívil Bódhgaju, Sárnáth, Kušinagaru a Lumbiní, tam se J. S. Karmapa setkal s J. S. Dalajlamou, který tam byl také na pouti.

Cesta pokračovala do Nepálu, kde Karmapa navštívil tři posvátná místa, Bódhnáth, Svájambhú a Namo Buddhaja, mnoha tisícům lidí dal požehnání a předal učení. Pak se znovu vrátil do Indie, kde navštívil mnoho posvátných míst na jihu, včetně Adžanty, Ellory a velké stúpy v Sáňčí.

Pokračoval do Kalimpongu nedaleko Dárdžilingu, kde se s ním setkala Její Královská Výsost Azi Wangmo z Bhútánu. Dále cestoval do Sikkimu, na severu navštívil klášter Potong. Tam jej starší lamové z téměř zničeného kláštera Rumtek žádali, aby navštívil také toto místo. Karmapa jim řekl, že ještě nepřišel ten pravý čas, ale že přijede později. Vrátil se do Cchurphu. V té době propukly další boje v oblasti Dome v Khamu.

Devátý Sanggje Ňenpa rinpočhe a osmý Thaleg rinpočhe přijeli do Cchurphu. 16. Karmapa rozpoznal dvanáctou inkarnaci Gjalcchaba tulkua a intronizoval jej v klášteře Cchurphu. Od Sečhena Kongtula rinpočheho přijal 16. Karmapa iniciaci na „Longčhen dzö dün“, učení siddhy Longčhenpy, spolu s úplným vysvětlením.

Po celém Tibetu propukly boje, proto 16. Karmapu jeho žáci prosili, aby odjel ze země, dokud je to možné. Řekl jim, aby si nedělali starosti: „Ještě není nutné, abych odjel. Ale jestli ta doba nastane, pro mě to určitě nebude žádný problém.“ O něco později poslal Situpu a devátého Sanggje Ňenpu tulkua do Bhútánu.

Útěk z Tibetu

Čínské vojenské akce začaly být nesnesitelné a bylo jasné, že možnosti pokojného života jsou velice nepravděpodobné. Jeho Svatost Gjalwa Karmapa si uvědomil, že dharmě nejlépe poslouží tím, že uprchne před Číňany, proto rozhodl, že nemá žádnou jinou volbu než se přemístit do pokojnějších oblastí. Čtvrtý den druhého měsíce roku země a vepře (1959) 16. Karmapa v doprovodu sto šedesáti lamů, mnichů a laiků opustil klášter Cchurphu, od 12. století starobylé sídlo Karmapů, a vydal se do Bhútánu. Doprovázel jej Šamar rinpočhe, Gjalcchab rinpočhe, čtvrtý Pönlop rinpočhe a mnoho dalších inkarnovaných lamů. Džamgön Kongtul už byl v Kalimpongu v Indii a Situ tulku byl v Bhútánu.

Podle pokynů 16. Karmapy byla tato skupina schopna vzít s sebou nejvzácnější posvátné sošky, obřadní předměty, relikvie, obrazy, malby, knihy a roucha po staletí uchovávané v Cchurphu. Nebezpečná a obtížná cesta trvala celkem jedenadvacet dní. Prošli Lhodagem v jižním Tibetu, rodištěm Marpy Překladatele, cestou na různých posvátných místech vykonávali obřady pro dobro všech bytostí a pro zachování buddhistické dharmy v nadcházejících obtížných časech.

Společnost bezpečně dorazila do Šabdže Thangu v oblasti Bumthangu v severním Bhútánu dvacátý pátý den druhého měsíce roku země a vepře (1959). Velmi srdečně je přivítala Její Výsost Cchulthim Palmo, teta Jeho Výsosti krále, mnoho ministrů a vysokých vládních hodnostářů. V té době začala jednání s indickou vládou, projednávaly se plány na přesídlení 16. Karmapy a mnoha jeho stoupenců. Bylo rozhodnuto, že by všichni měli projít přes Bhútán a dočasně se usadit v Dharamsale v severozápadní Indii.

Ačkoli byl Karmapa ve vyhnanství, s velkou naléhavostí cítil, že by neměl odpočívat, ale že musí převzít plnou zodpovědnost za opětovné vzplanutí a oživení pochodně dharmy, za hmotné a duchovní spolupráce mnoha buddhistů na celém světě. Cítil, že dharma je jako lampa, potřebuje okamžitý a neustálý přísun nezbytného oleje, aby mohla hořet jasným silným světlem.

Ve svých úvahách Gjalwa Karmapa dospěl k názoru, že Sikkim bude nepochybně tím nejlepším místem, kde začne vytvářet podmínky pro naplnění svého poslání. Považoval Sikkim za zvláště vhodný, protože lidé tam přirozeně inklinují k buddhismu, a zejména proto, že v dávné minulosti svou návštěvou učinil zemi posvátnou Guru Padmasmbhava. Přijal tedy laskavé pozvání vybudovat si v této zemi základnu. V doprovodu Její Výsosti Cchulthim Palmo se 16. Karmapa a jeho společnost vydali do Gangtoku, dorazili tam dvacátý pátý den čtvrtého měsíce roku země a vepře (1959). Mahárádža Taši Namgjal nabídl Karmapovi pro umístění nového kláštera několik míst ve svém království. Karmapa vybral místo v Rumteku, kde byl postaven klášter Karma Kagjü za doby jeho deváté inkarnace Wangčhuga Dordžeho. Toto místo mělo všechny příznivé znaky potřebné pro sídlo Karmapy: směrem k němu teklo sedm pramenů, před ním bylo sedm kopců, za ním hora, vpředu zasněžené pohoří a pod ním řeka stáčející se svahem jakoby ve tvaru ulity.

Karmapa a jeho doprovod ihned zařídili vše potřebné a jeli přímo do Rumteku, dorazili tam pátý den pátého měsíce roku země a vepře (1959). V té době se Rumtek skládal z kláštera, který byl z větší části v ruinách, a asi šesti chatrčí obklopených džunglí. Nebylo tam ani vhodné ubytování, ani vybavení pro přípravu jídla.

Budování Rumteku

Karmapa cestoval do Nového Dillí, kde se setkal s indickým ministerským předsedou Panditem Džaváharlálem Néhrúem. Néhrú plně chápal problémy, kterým čelili Karmapovi následovníci, a slíbil, že indická vláda poskytne finanční prostředky na stavbu nového klášterního centra. Zaručil se, že lidé v centru budou bezplatně zásobováni potravinami a oblečením.

Sikkimský mahárádža velkoryse daroval Karmapovi v Rumteku sedmdesát čtyři akrů půdy – na věčné časy. Sikkimská vláda se štědrostí darovala prostředky na přípravné stavební náklady a poskytla bezplatně dřevo. Byla vybudována cesta, zavedena elektřina a voda.

Vláda Indie poskytla velkou dotaci na okamžitou stavbu shromažďovacího sálu a obytných prostor pro mnichy. I přes štědrost tolika lidí prostředky nebyly dostačující, takže Karmapa dodal značnou sumu z vlastních zdrojů. Práce na vymýcení stavebního místa začaly v r. 1962.

Základní kámen nového klášterního centra položil nový vládce Sikkimu Palden Döndub Namgjal. Stavba nového centra navrženého v nejkrásnějším tradičním tibetském stylu trvala čtyři roky. Dostalo jméno „Pal-Karmapa-Densa-Šed-Drub-Čhös-Khor-Ling“, které znamená „Sídlo Jeho Svatosti Gjalwy Karmapy: centrum pro výuku a praxi dharmy“.

V novém klášteře byly instalovány vzácné poklady: relikvie, sochy, obrazy a knihy, které byly přivezeny z Tibetu. 16. Karmapa do nového centra slavnostně vstoupil prvního dne prvního měsíce roku ohně a koně (1966). Byla to velkolepá a velice příznivá chvíle.

Cesta do Bhútánu a Indie

V roce 1967, na žádost Jeho Výsosti krále, 16. Karmapa v doprovodu 95 následovníků navštívil Thimphu, hlavní město Bhútánu. Během pobytu v Bhútánu navštívil jeskynní klášter Tygří doupě, Tagcchang, proslulý tím, že jej navštívil Guru Rinpočhe (Padmasambhava). Také cestoval do chrámu Kjičhu v Paru, tam vykonal zvláštní obřady za mír a pokoj ve světě a za zachování a šíření dharmy. Jeho Výsost král a Její Výsost královna matka s velkou štědrostí darovali 16. Karmapovi palác Taši Čhö Ling s pozemky v Bumthangu.

V roce 1971 Karmapa vedl čtení buddhistických písem a v novém centru Rumteku předával zmocnění velkému shromáždění buddhistů z mnoha různých zemí. Ve stejném roce bylo zhotoveno tisíc pozlacených sošek Buddhy, vysokých pětadvacet centimetrů, byly naplněny bylinkami, předměty přinášejícími štěstí a požehnány.

Podobně bylo připraveno ještě osmdesát čtyři sošek indických siddhů, šest sošek tibetských siddhů a mnoha dalších učitelů všech škol buddhismu. Roku 1972 se Karmapa vydal na další dlouhou pouť po Indii, doprovázel jej 14. Šamar rinpočhe, 5. Pönlop tulku a další lamové a mniši z nového kláštera Rumtek. Navštívili Bódhgaju, Sárnáth, Sáňčí, Adžantu, Elloru a Nágárdžunův Sagar a potom se vrátili do Sikkimu. Neustále přijížděli lidé, aby navštívili 16. Karmapu, mnoho jich dostalo jeho požehnání.

První Karmapova návštěva Západu

V roce 1974 Karmapa vedl skupinu lamů školy Kagjü na Západ, navštívili Evropu, Ameriku a Kanadu, při mnoha příležitostech Karmapa vykonal ceremonii černé koruny, pro lidi na Západě to byla první příležitost tuto ceremonii vidět.

Takto mohl 16. Karmapa navázat přímý kontakt se svými zámořskými centry a dalekosáhle šířit svá učení. Pro všechny, kdo hledají cestu dharmy, byl, stejně jako všechny předchozí inkarnace, rádcem, přítelem a dokonalým příkladem.

Nejprve Jeho Svatost strávil šest týdnů v Anglii a Skotsku a potom na pozvání Oleho a Hannah Nydahlových, kteří byli mezi jeho prvními západními žáky, přijel 16. Karmapa 10. prosince 1974 do Kodaně v Dánsku. Po Kodani navštívil Oslo v Norsku, Stockholm, Uppsalu a Gothenburg ve Švédsku, Kodaň a Rodby v Dánsku, severní Německo, Amsterodam, Antverpy, Paříž a Lyon. V polovině ledna odletěl 16. Karmapa na dva dny do Říma. Pozval jej papež Pavel VI.

Po setkání s papežem v Římě 16. Karmapa cestoval po Francii a Švýcarsku, navštívil Clermont-Ferrand, Curych, Rikon, Ženevu, Dordogne a další. Z Ženevy odletěl do Indie. Mnoho buddhistických center založil 16. Karmapa a později jeho žáci Ole a Hannah Nydahlovi.

Když projížděl většími evropskými městy, která nikdy předtím nenavštívil, při několika příležitostech řekl: „Zaparkujte tamhle!“ Vzal své společníky za ruku, vedl je za roh a tam byl největší obchod s ptáky v tom městě. Jakmile byl uvnitř, chvilku poslouchal a pak řekl: „Tamten vypráví ty nejlepší historky, ale támhleten povídá jen nesmysly.“

Sáhnul do klece a pták, kterého chtěl, k němu přiletěl. Majitelé obchodu mu ve svém úžasu ptáčky málem dávali. Říkal jim mantry, foukal a dýchal na ně a lidem kolem říkal: „Učím je meditaci.“

16. Karmapa letí do Ameriky a cestuje po Evropě

Na svou první návštěvu USA přiletěl 16. Karmapa do New Yorku 17. listopadu 1976. Paříž navštívil 20. 6. 1977 a pak pokračoval ve svých cestách, navštívil Langwedel v Německu, Norsko a Švédsko.

Nedaleko Osla 16. Karmapa hbitě skákal na pláži z jednoho kamene na druhý, přestože měl v krvi tolik cukru, že by pár kapek snadno mohlo osladit čaj. Lékaři nemohli pochopit, že není v kómatu. Celkem vzato bylo nádherné, jak byl 16. Karmapa „svatý“ v pravém smyslu toho slova. Byl „zdravý“ a „plně fungující“.

Dále navštívil Kodaň, Rodby a Aarhus v Dánsku, Holandsko, Witten, Königstein a Berlín v Německu, Vídeň a Scheibbs v Rakousku, Mnichov v Německu, Winterthur, Curych a Ženevu ve Švýcarsku, Nice, St. Tropez. Dordogne, Aix, Montpellier, Plaige a Bordeaux ve Francii, Antverpy v Belgii, tři dny Kagyu Ling v Manchestru a Londýn v Anglii, Wales a Athény v Řecku.

28. 11. 1979 zahájil 16. Karmapa osobně stavební práce na novém meditačním centru v jihovýchodním Novém Dillí v Indii, kde dnes stojí Karmapův mezinárodní buddhistický institut (KIBI).

V květnu1980 opět navštívil Západ, dělal přednášky a prováděl ceremonie v Londýně, New Yorku, Woodstocku, San Franciscu a pak v červnu v Boulderu.

Skon 16. Karmapy: smrt a kremace

V červenci 1981 započal 16. Karmapa rekonstrukci chrámů a meditačních center. Nechal vytisknout a rozdat tisíce textů dharmy, mezi nimi bylo 500 kopií dergeského vydání Kandžuru – vysoce kvalitního souboru stovek svazků Buddhových učení. I během posledních měsíců svého života pilně pracoval na šíření dharmy.

16. Karmapa zemřel v USA 5. listopadu 1981 v 20:30 místního času v nemocnici v Zionu nedaleko Chicaga. Jeho smrt byla pro všechny přítomné posledním učením o pomíjivosti.

Když se blížila smrt, stáhl na sebe půl tuctu smrtelných nemocí. Použil svých jogínských schopností a odstranil mnoho z jejich škodlivosti, přinejmenším pro ty, kdo byli v jeho energetickém poli. Dovolil také lékařům, aby na něm testovali své léky. Některá jejich zjištění byla udivující. Ani ty nejvyšší dávky sedativ na něj neměly naprosto žádný vliv. Staral se o pohodu ošetřujícího personálu a o sobě nikdy nemluvil.

Večer 5. listopadu, v den Vysvoboditelky (Tára), lékaři jako obvykle vstoupili do jeho pokoje. Když viděli, že všechny jeho přístroje se zřejmě samy vypnuly, všechny napadlo totéž: „Dělá si z nás legraci.“ Ve stejný okamžik se přístroje rozběhly, fungovaly pět minut a pak se nadobro zastavily. Když druhý den ráno chtěl personál odnést jeho tělo z postele, držitelé linie se ptali, zda jsou přítomné veškeré příznaky smrti. Nebyly. Vysoce realizovaní buddhističtí mistři často zůstávají po fyzické smrti několik dní v meditaci. Tělo 16. Karmapy bylo stále teplé a ohebné a zvláště jeho srdeční centrum bylo tak teplé, že se to dalo vnímat i z určité vzdálenosti. To bylo znamením, že 16. Karmapa je v meditaci a že by se s ním nemělo hýbat. V tomto stavu zůstal tři dny.

V Sikkimu v severní Indii přistála 9. listopadu helikoptéra na vojenském letišti na druhé straně údolí naproti Rumteku. Kolona aut vyjela z letiště a asi po hodině přivezl Karmapovy ostatky nákladní mercedes do Rumteku. Všichni čtyři držitelé linie seděli na úzkém sedadle vedle řidiče.

Tělo 16. Karmapy bylo uloženo do soustředné konstrukce – mandaly – v hale v horním patře kláštera Rumtek. Kremace se konala o měsíc a půl později. Místo toho, aby se tělo během těch 45 dní rozpadlo, zmenšilo se. Karmapa seděl ve schránce vysoké šedesát centimetrů, měla okénko, takže bylo vidět dovnitř. Tenký závoj zahaloval jeho temně šedou a poněkud scvrklou tvář. Zbytek dříve mocného muže měl velikost malého dítěte. Po přečtení „Vadžra písní mistrů Kagjü“ a dokončení meditace na 8. Karmapu byla schránka vynesena ven a vložena do nově zbudované hliněné stúpy na střešní terase kláštera. Potom zavolali mnicha, který nikdy neměl s tímto Karmapou žádný kontakt, aby zapálil hromadu suchého santalového dřeva pod stúpou.

Uprostřed obřadu se náhle objevila obrovská duha kolem slunce, ačkoli bylo jasno a nepršelo. Srdce 16. Karmapy se vykutálelo ze stúpy na straně směřující k Tibetu. Této události se zúčastnily stovky rinpočheů a žáků z celého světa.

„Ať se všichni duchovní učitelé těší z dlouhého života a úspěchu. Ať se posvátný řád rozrůstá a ať všichni plní své závazky. Ať požehnání dharmy vysvobodí všechny zesnulé. Ať se vykoření všechny nemoci, bída, války a vlivy zla v tomto světě ať jsou navždy zničeny. Ať je všechno slibné. Ať se všechny záměry dobře naplní. Ať se rozpustí temnota této kalijugy, této temné doby!“

Z knihy Karmapa, the Black Hat Lama of Tibet by Nik Douglas and Meryl White (1975) ISBN 0-7189-0187-8
His Holiness Karmapa Thaye Dorje

Karmapa a linie Kagjü

Thaje Dordže, Jeho Svatost 17. Gjalwa Karmapa, stojí v čele nejstarší reinkarnující se linie na světě. Přečtěte si více o Karmapovi v jeho životopise.